GM David Navara

 "Lidé, kteří mě znají, vědí, že mám šachy velmi rád"

Život na šedesáti čtyřech polích - moje šachová biografie
(zkrácený text z knihy „Můj šachový svět“)

Podle důvěryhodných zdrojů

Sám si to sice nepamatuji, ale podle důvěryhodných zdrojů jsem se narodil 27. 3. 1985. Můj otec byl už tehdy matematikem a vysokoškolským pedagogem. Má matka již tehdy byla zubní lékařkou. U těchto povolání potom víceméně setrvali. Já jsem už při narození neměl žádnou pořádnou práci a také u mě to tak zůstalo dodnes.

Od té doby uplynulo mnoho času. Prošel jsem asi devatenácti lety školní docházky, což na mně samozřejmě muselo zanechat určité následky. Mnoho jsem se ve škole naučil, ale velmi mnoho jsem později opět zapomněl. Také v tom pokračuji dodnes. Od svých pětadvaceti let jsem profesionálním šachistou na plný úvazek. Je otázkou, zda se toho oproti dřívejšku změnilo mnoho, anebo málo.

 Jak to všechno začalo

Šachy jsem začal hrát v šesti letech, když mi babička půjčila knížku. Daná příručka mi velmi pomohla. První přečtená knížka by měla být napsána tak, aby nezůstala zároveň tou poslední. Měla by nejen seznámit s pravidly, ale také zaujmout a poučit. Já jsem v tomto ohledu měl štěstí a to se mě drželo i nadále. Měl jsem (a mám) silnou podporu rodičů, kteří kvůli mým turnajům a tréninkům obětovali čas i peníze. Když se ohlížím zpět, říkám si, že jsem měl mimořádné štěstí na trenéry. Spolupracoval jsem se správnými lidmi ve správných etapách svého šachového vývoje. Během své kariéry jsem potkal mnoho lidí, kteří se zasloužili o můj šachový růst. Tolik, že je nemohu všechny vyjmenovat. Děkuji! Přeci jen bych ale uvedl přinejmenším GM Luďka Pachmana, IM Josefa Přibyla a GM Vlastimila Jansu. (V pořadí podle začátku spolupráce.) Ale štěstí jsem měl už od počátku. V kroužku pro mírně pokročilé v klubu Bohemians Praha nás bylo asi osm, ale dva hráči se stali mezinárodními mistry a jeden velmistrem!

Zlaté medaile nedevalvují

 Mezi mé největší úspěchy patří zlatá medaile na druhé šachovnici na šachové olympiádě v Istanbulu 2012 (9,5/11), stříbrná medaile z mistrovství Evropy jednotlivců v Jeruzalémě roku 2015, postup do 5. kola Světového poháru v roce 2011 a osm titulů mistra České republiky. V sezóně 2016/2017 jsem v německé Bundeslize dosáhl na 1. šachovnici zisku 6/6. Na reprezentačních soutěžích i v nejrůznějších ligách jsem ale dosáhl i mnoha dalších pěkných výsledků. Mým největším úspěchem v rapid šachu je 1.-3. místo (s nejlepším pomocným hodnocením) se ziskem 9,5/11 na mamutím turnaji v německé Mohuči (Mainz) v roce 2007. Za mnou tehdy skončilo přes sedm set hráčů včetně velmistrů Ivančuka, Kamského, Mamedjarova, Griščuka a mnohých dalších. V prosinci 2014 jsem v polské Vratislavi s dvoubodovým náskokem vyhrál mistrovství Evropy v bleskovém šachu.

 Není titul jako titul

 Vystudoval jsem logiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Trvalo mi to šest let a učení mě stálo pot, dřinu i slzy, snad jen ta churchillovská krev tam chyběla. Vše ale skončilo šťastně a bez obětí na životech. Když jsem v létě 2010 složil státní závěrečnou zkoušku, střízlivě jsem ocenil své logické dovednosti i absenci některých z nich a stal se profesionálním šachistou. Tím se výrazně prohloubil vztah k mému cestovnímu kufru a v horších okamžicích své současné kariéry se mohu ohlížet na studium logiky s nostalgií. Ve škole jsem skutečně zažil mnoho pěkného, i když zkoušková období mezi nejkrásnější okamžiky neřadím. Vybavuje se mi jeden můj popis zkoušky: "Dokažte tu větu," řekl mi vyučující. A já jsem ji dokazil.

 Rozum a cit

 Lidé, kteří mě znají, vědí, že mám šachy velmi rád. Já sám se znám ještě lépe a vím to také, přestože přesně nechápu, v čem má láska k šachu spočívá. Nepochybně mám šachy dost rád na to, abych dlouho vydržel si o nich číst, ale na druhé straně se mi obvykle nechce svůj mozek namáhat řešením složitých úloh a také při turnajích se mi často stává, že právě vůbec nemám chuť hrát. Z toho je vidět, že můj vztah k šachům se nedá vysvětlit jen rozumovými argumenty.

 Malé varování

 Na základě tohoto textu by si leckdo mohl myslet, že má šachová cesta od prvních krůčků až k superturnajům byla procházkou růžovým sadem. Tento dojem musím opravit, abych v rodičích a trenérech nadaných dětí či v nich samotných nevyvolával zkreslené představy. Cesta nahoru málokdy bývá snadná. Vyžaduje mnoho trpělivosti a nejednou i odříkání. Talent ji může výrazně usnadnit, ale přesto je tato cesta náročná pro hráče samotného i pro jeho okolí.

 Bylo pro mě obtížné spojit školní docházku s účastí na turnajích, za šachovnicí jsem zažil vedle krásných chvil i nepěkné konflikty, kvůli své zálibě jsem nestihl řadu jiných věcí. Nemám řidičský průkaz, neumím tančit, mé znalosti filmů i seriálů jsou mizivé. Pokud se Vaše dítě nebo Váš svěřenec vydá na cestu k  vrcholovému šachu, bude muset při stoupání překonat mnoho překážek. Možná jiných, než s jakými jsem se setkal já, ale nejspíše neméně obtížných. Mohl bych na toto téma dlouho vyprávět, ale nechci. Šachy jsou mou volbou. Daly mi v životě mnohé: zábavu, úspěchy, přátele, seberealizaci, peníze, popularitu, vzpomínky a možnost cestovat. A mohl bych pokračovat dále. Když chci přijímat všechno pěkné, co mi šachy nabízejí, musím být připraven jim také něco obětovat.

Špeciálna lekcia

  • 1

    Špeciálna lekcia

    Lekcia zahrňuje Davidove odpovede na rôzne otázky ohľadom turnaja. Vo videu takisto hovorí ako sa správa na turnaji svetová špička. Záver pozostáva z niekoľkých veľmi cenných turnajových rád.

Poďte s nami trénovať a zažite svoj najlepší turnaj v živote